V sobotu 19. 10. 2024 se konala ve Hlupíně posvícenská mše svatá v místní kapličce. Po ní účastníci přešli ke vstupní bráně domu č. p. 5, kde se narodil v roce 1884 P. Jan Komrska. Zde byla odhalena pamětní deska tomuto knězi, který byl nejen po 25 let spirituálem Školských sester de Notre Dame v Horažďovicích (1914 - 1939), ale také vykonatelem mnoha velkolepých děl ať stavebních, či směru duchovního nebo obecně prospěšného.

FOTO ze slavnostního odhalení pamětní desky

Převzato z Farního zpravodaje farnosti Blatná 2019

Vzpomínka na P. Jana Komrsku z Hlupína

Letos (2019) si připomeneme 80. výročí úmrtí kněze Jana

Komrsky, superiora kláštera v Horažďovicích,

biskupského notáře a děkana.

18. 7. 1884 se narodil na selském statku

v Hlupíně č. 5 zbožným rodičům Františkovi

a Boženě, jako deváté dítě z jedenácti, syn Jan.

V dětství projevoval velké nadání, proto byl

poslán na studia.

16. 9. 1898 ‐ 15. 6. 1905 studoval gymnasium

v Českých Budějovicích při Kongregaci bratří

nejsvětější svátosti (petrini). Z té doby pochází

stručná zpráva, že „studoval s prospěchem

obstojným a jeho chování bylo chvalitebné“.

Poté studoval v Římě bohosloví, byl chovancem papežské české koleje.

Na kněze byl vysvěcen v Římě 25. 7. 1912, první mši svatou sloužil druhý

den na svátek svaté Anny v kapli svatého Václava v Trevech, v italské

Umbrii.

Dva roky byl kaplanem v Tochovicích u Březnice. 17. 6. 1914 se stal

spirituálem horažďovického kláštera sester de Notre Dame , kde působil

25 let. Jak je uvedeno v kronice sester, hlásil se k horažďovickému

mateřinci již jako chovanec koleje. V lednu 1913 napsal ctihodné sestře

Gerardě zprávu o své audienci u svatého Otce Pia X.: „Při té příležitosti

vzpomněl jsem si na celou kongregaci Školských sester a osmělil jsem se

požádat svatého Otce, zda by mohl udělit Vaší milé kongregaci své

apoštolské požehnání. S laskavým úsměvem vyslechl mou prosbu, pak mi

stiskl ruku se slovy: 'Zvláštní požehnání výhradně pro ně, ano?' Raduji se

s celou Vaší kongregací z tak velikého vyznamenání a přeji srdečně, aby

ono zvláštní požehnání náměstka Kristova na zemi bylo všem ctihodným

sestrám i Vám zdrojem mnoha, mnoha milostí.“

Studia v Římě vtiskla do jeho duše pevnou linii horlivého kněze

a obohatila jeho ducha velikými poznatky chrámového umění. Velmi se

zajímal o umělecké památky Říma, třikrát tam vykonal pouť. Jednou

navštívil francouzské Lurdy a Lisieux. Zúčastnil se eucharistického kongresu

v Chicagu v USA, tam kázal a zpovídal krajany. Zahraniční zkušenosti se

projevily v jeho rozsáhlé činnosti pastorační a stavitelské.

Byl horlivým duchovním správcem, vedle péče o horažďovický klášter

dojížděl o nedělích do Zadních Zborovic, vyučoval katechismus v Zadních

Zborovicích, Břežanech, Komušíně a ve Veřechově. Několikrát vedl

i exercicie. Z jeho stavitelských počinů uveďme rozšíření kostela v Zadních

Zborovicích, který vybavil vším potřebným a připravil v něm biřmování.

V Hlupíně dal zrestaurovat kapličku, rovněž kapličku svatého Jana

Nepomuckého ve Slivoňovicích a nový kostelík v Jetenovicích. Vnitřní

výmalba a nová okna chrámu ve Střelských Hošticích jsou dle jeho návrhu.

Také obnovil a udržoval kostel svatého Vojtěcha na Práchni. Klášterní

chrám miloval, proto jej nechal krásně vyzdobit. U klášterního kostela

nechal postavit věž a do ní opatřil zvony a zvonění na elektrický pohon.

Rovněž opatřil zvony do kostela v Zadních Zborovicích, do kaple v Hlupíně

a ještě do dalších kaplí. Dovedl oslovit štědré dárce a dobrodince a také

sám ze svých úspor na zvony přispíval. (Mnohé zvony byly zabaveny pro

válečné účely v obou světových válkách.) Korunou jeho stavitelského

snažení je rozsáhlá budova kongregační Ozdravovny lázeňského typu pro

starší a nemocné sestry v ulici Blatenská, dnes objekt nese název

Nemocnice následné péče. Základní kámen položil spolu s horažďovickým

stavitelem Jindřichem Bublou 3. 2. 1927. Slavnostní svěcení se konalo již

4. 12. téhož roku. Sestry bohužel nemohly ozdravovnu užívat dlouho.

31. 5. 1944 major německé armády

projevil zájem o budovu a nemocné

sestry se musely stěhovat do mateřince.

Po komunistickém převratu projevil

o budovu ozdravovny i kláštera zájem

stát a sestry byly přepraveny do

Štemplovce u Opavy.

19. 5. 1939 se v Hlupíně konalo

odhalení a posvěcení pomníku padlým

v 1. světové válce. Posvěcení a mši sv.

vykonal P. Václav Bodlák, farář ze Záboří.

P. Jan Komrska, superior z Horažďovic,

měl krásný proslov před pomníkem. (Dle

Pamětní knihy obce Hlupín.)

Je s podivem, že vedle své bohaté pastorační a stavitelské činnosti

pracoval i ve veřejném životě. Za lidovou stranu byl v Horažďovicích

i náměstkem starosty a dlouhá léta členem městské rady a členem

ředitelství Spořitelny. Mimo výše uvedené byl starostlivým správcem

veškerého kongregačního hospodářství. V mateřinci provedl adaptaci

měšťanské školy, zřídil prakticky vybavený noviciát. Provedl opravu

hospodářských budov, úpravu zahrad, skleníku, stavbu studní a moderní

zařízení denního provozu.

Snad by se zdálo, že jeho hojná vnější činnost byla na škodu jeho

vnitřnímu duchovnímu životu. Jak je zapsáno v kronice sester, nebylo

tomu tak. „Vynikal zírností, duševním klidem a nelíčenou zbožností. Při mši

svaté přestával být člověkem, nořil se zcela do nepochopitelných tajemství

a sloužil všechny tak, jako svou primiční. Uctíval obzvláště Srdce Páně, vzor

srdce kněžského, a oslavoval je zpívanou mší svatou o prvních pátcích

v měsíci.“

Přes veškerou péči strakonického primáře MUDr. Hradeckého zemřel

6. 8. 1939 ve věku 55 let na bolestivý zánět mozkových blan. Je pohřben

v kněžském hrobě na hřbitově pod horažďovickou vodárnou. Na poslední

cestě jej doprovodilo 55 kněží tam, kam on předtím doprovodil

55 zemřelých sestřiček.

Ing. Petr Břicháček