Na jaře roku 1950 sestry Mateřince Horažďovického naposledy slavily v Klášterním kostele liturgii Velkého pátku. V létě byly násilně vystěhovány z kláštera na místo určené tehdejším režimem. V té chvíli stěhování si myslely, že taková perzekuce nemůže trvat dlouho, že se do tří let vrátí. Nebylo tomu tak. Celých čtyřicet let trvala nesvoboda a řeholní život v provizorním režimu. Klášter na čtyřicet let  obsadilo vojsko. Kostel připadl farnosti. Ta však hlavní bohoslužby měla v Kostele sv. Petra a Pavla na náměstí. Jen Mariánská pouť v srpnu, sobotní mše svaté a někdy i májové mše svaté probíhaly v kostele klášterním. Obřady Svatého týdne tedy vždy proběhly u svatého Petra a Pavla. Až letos z důvodu uzavření kostela na náměstí se konaly bohoslužby Velikonočního Tridua v Kostele Panny Marie. Ještě před několika lety se téměř nevědělo, že pod oltářem sv. Filomény se ukrývá Boží hrob s krásnou sochou Kristova umučeného těla. Letos byl tedy Boží hrob otevřen ne jen k prohlídce, ale k uctívání. S vděčností za tuto skutečnost farnost prožila po Velkopátečním obřadu adoraci u tohoto krásně květinami vyzdobeného Kristova hrobu. Více foto

"Klaníme se ti, Pane Ježíši, a děkujeme ti!"