Z novodobé historie Školských sester de Notre Dame v Horažďovicích

Klášter v Horažďovicích má pohnutou historii. V místě, kde je dnes klášterní kostel, před rokem 1330 nechal Theodorik Mečíř postavit kostelík sv. Michaela. Půta Švihovský z Rýzmberka tady nechal ke konci 15. století postavit kostel v pozdně gotickém slohu a klášter františkánů - minoritů. Náhrobek Půty najdeme po pravé straně lodi kostela. Františkáni neměli podporu horažďovických občanů (ti patřili na stranu Českých bratří) a klášter v roce 1599 zanikl. Jeho obnova začala v roce 1621 za Šternberků, kterým Horažďovice patřily. Po třicetileté válce byl klášter upraven barokně, ale kostelu se baroko vyhnulo. V důsledku Josefínských reforem byl nakonec klášter r. 1814 zrušen.

Oživení přinesl rok 1853, kdy v klášteře začala působit kongregace Školských sester de Notre Dame. Sestry našly klášter i kostel v dezolátním stavu (v domě bývaly dílny – např. koželužna, někde chyběly okna i dveře. Kostel sloužil jako divadlo, skladiště.) R. 1862 byl kostel znovu vysvěcen a zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Věž byla ke kostelu přistavěna až r. 1934. Sestry zde vedly základní a měšťanskou školu, mateřskou školu, rodinnou školu (kurz vedení domácnosti), učily jazyky, psaní na stroji, těsnopis, hru na hudební nástroje. Některá děvčata zde byla na internátě (říkalo se jim chovanky), některé docházely a dojížděly z okolí. Roku 1927 byla vybudována dnešní nemocnice, která sloužila pro staré a nemocné sestry (cca 100 osob). Za 2. Světové války tuto budovu zabralo SS pro zřízení veterinární laboratoře. Nemocné sestry se stěhovaly do prostor mateřince (dnešní SŠ), internát musel být rozpuštěn. SS zabrala později další části objektu kláštera, generální představená skončila v koncentračním táboře Ravensbrück, ze kterého se vrátila s podlomeným zdravím. Po osvobození mohly sestry obnovit činnost, ale brzy přišla další rána. Roku 1950 musely sestry z Horažďovic odejít – nemocné do Štemplovce u Opavy, mateřinec do Javorníka ve Slezsku, mladé sestry pak do továren. Hlavní oltář z kaple v Útulku (dnes nemocnice) byl převezen do klášterního kostela, kde stojí dodnes.

Budovu kláštera v letech 1950 – 1990 užívala armáda. O klášterní kostel s láskou pečovali farníci. V době totality zde bývala mše sv. téměř každou sobotu. Při opravách po roce 1990 byly nalezeny v presbytáři pozůstatky odposlouchávacího zařízení. Také se ztratil motor varhan.

Ve školním roce 1969/70 dvě sestry bydlely na faře a pomáhaly s výukou náboženství, na kterou se přihlásilo 600 dětí, další rok už učit nesměly.

Celá ta léta nejméně jednou za rok jezdily sestry z Javorníku (ve Slezsku) upravit hroby na hřbitovech. V době nepřítomnosti sester se o hroby staraly sestry Mařenka a Růženka Sládkovy. Jejich tatínek dříve pracoval v klášteře jako kočí.

Po Sametové revoluci 1989 horažďovičtí farníci neodbytně kladli sestrám otázku, kdy přijdou do Horažďovic. Ale to sestry neměly v úmyslu. Sestra Valeriána, provinciální představená Českobudějovické provincie, si nakonec založení filiálky vzala na starost.

„Jednání o návratu Školských sester do areálu kláštera dospělo koncem r. 1996 k dohodě. Sestry financovaly opravu střechy a rekonstrukci 2. patra bývalé měšťanské školy. O prázdninách roku 1998 proběhly brigády na hřbitově „Na Vinici“. Obyvatelé Horažďovic brzy zpozorovali pohyb na hřbitově a někteří se odvážili přijít až tam, aby se setkali se sestrami.

17. srpna 1998 se nastěhovaly do nového působiště první 3 sestry. Slavnost žehnání upravených prostor a kaple blahoslavené Alexie proběhla v sobotu 29. srpna 1998. Byla zahájena v 10 hodin mší svatou, kterou sloužil v děkanském kostele sv. Petra a Pavla otec biskup Antonín Liška.

V létě roku 2003 v rámci oslav 150 let kongregace v Čechách dorazily do Horažďovic tři autobusy sester z Čech, Slovenska, Bavorska i USA (ty starší zde začínaly svůj řeholní život, některé zde také učily.)

V roce 2016 budova bývalé školy, internátu a bytu kněze-spirituála byla předána do vlastnictví Kongregace v rámci majetkového vyrovnání církve a státu. Pozemky bývalé klášterní zahrady převzala Kongregace v roce 2019 (mimo staveb, které zůstaly ve vlastnictví státu).

Část pozemku sestry upravily na odpočinkovou zahradu, která je využívána na setkávání a programy pro děti, farníky i veřejnost.

V současné době žijí v domě čtyři sestry.

Toto křídlo celého bývalého klášterního areálu využívala armáda více než čtyřicet let. Přízemí a první patro není od roku 2016 využíváno, proto kongregace hledala nejdříve vhodné řešení, a jedním z plánů bylo přestavba na malé byty. Ovšem od tohoto plánu se ustoupilo. Po dalším hledání se rozhodlo budovu nabídnout k pronájmu za předpokladu rekonstrukce přízemí a prvního patra. Protože nebyly téměř žádné reakce, sestry se rozhody nabídnout budovu k prodeji s možností, že by sestry ve druhém patře mohly dál bydlet. A nakonec vznikla i varianta, že pokud by zájemce o budovu potřeboval celý objekt pro plánovanou činnost, jsou sestry ochotny se vystěhovat, a najít si náhradní bydlení. Po nějaké době se Střední škola Horažďovice ozvala, že by o budovu zájem měli, kvůli možnosti otevření nových oborů. Sestry na tuto výzvu odpověděly souhlasem. Tato varianta je nejvhodnější, neboť budova bývalé klášterní školy bude mít využití k účelům, pro které byla budována, pro vzdělávání a formaci mladých. 

Jakmile došlo k tomuto rozhodnutí a zástupci Plzeňského kraje vše odsouhlasili, vedení České provincie kongregace se vydalo hledat vhodný objekt k bydlení. V nabídkách byly domy, které by vyžadovaly velkou rekonstrukci, ale k tomu by bylo potřeba více času. Zvolily tedy možnost odkoupit dům pod Loretou na ulici Karla Němce. Bude potřeba vykonat nějké úpravy, a pak se komunita sester může přestěhovat. Vše je v procesu, je to velká změna, ale věříme, že si tyto věci řídí Hospodin, a dává k tomu své požehnání.

Pro nás, sestry, není snadné opustit prostory, které máme rády, krásnou kapli blahoslavené Alexie, kterou navrhovla akademická malířka Bedřiška Znojemská, prostornou třídu a chodbu, kde už proběhlo tolik programů nejen pro děti, ale i pro dopělé a také velká setkání sester. Vše má jednou začátek a konec, a pokud si i toto Duch svatý vede, jak věříme, bude tato změna plodná. 

Nyní vyklízíme nepotřebné věci, plánujeme, a postupně třídíme, takže naše stěhování nebude  ze dne na den, ale je to proces, takže držte nám palce, ať vše zvládneme. Zároveň naplňujeme své povinnosti a činnost, kterou každá máme. 

Ze současné činnosti sester:

- zapojení do života farnosti, hra na varhany, setkávání s farníky, administrativní výpomoc ...

- ve spolupráci s knězem příprava dětí k přijetí svátosti smíření a eucharistie

- výuka náboženství v Horažďovicích a okolí

- výuka v KMŠ – zpravidla jednou za měsíc program pro každou třídu zvlášť

- volnočasové aktivity pro děti - setkání dětí – víkendovky,

- duchovní služba v nemocnici - návštěvy nemocných, donášení sv. přijímání

- duchovní programy a doprovázení obyvatel v Domově pokojného stáří v Klatovech

- využití nově zřízené klášterní zahrady k příležitostným setkáním

……